PSÍ ZÁPASY
Tento krutý, krvavý, ilegální sport se dostal do povědomí lidí, když byl roku 2007 Michael Vick, bývalý rozehrávač Atlantských sokolů, usvědčen z federálních přestupků týkajících se psích zápasů. Obvinění Vicka odhalilo odporné týrání psů, kteří jsou proti sobě postaveni a podníceni k tomu, aby jeden druhého roztrhali na kusy v boji na život a na smrt, zatímco jim diváci fandí a sázejí na „vítěze“. Když nebyli psi na Vickově pozemku nuceni proti sobě bojovat, byli připoutáni řetězy k zakopaným nápravám aut. Když psi už nemohli bojovat, namočili je a zabili elektrickým proudem, oběsili je, zmlátili, utopili, zastřelili, přibili je k zemi, nebo je zabili jiným otřesným způsobem.
Vickův případ je jedním z mnoha—experti odhadují, že do profesionálních psích zápasů jsou zapojeny desetitisíce lidí, zatímco statisíce lidí mohou být účastníci takzvaných „pouličních zápasů“ nebo neformálních psích zápasů. Všech 50 států uvažuje, že účast na psích zápasech bude považována za těžký zločin.
Přinuceni bojovat a ponecháni umírat
Psi, které nejobvykleji množí na zápasy jsou známí jako „pitbulové“. Stafordšírští teriéři, Američtí Stafordšírští teriéři, Američtí buldokové a Američtí pitbul teriéři. Psi používaní na zápasy jsou většinou zavíraní nebo přivazovaní (často těžkými řetězy). Mnoha z nich se vysmívají a nechávají je hladovět, aby je dostali do extrémního instinktu přežití a probudili v nich agresi.
Někteří trénují psi tak, že je nutí šlapat vodu v bazénech, běhat na běžícím páse, zatímco je před nimi v kleci králík, kočka, kuře nebo jiné vyděšené zvíře. Nebo je nechají viset za zakousnutou čelist v kuse masa pověšeného na řetězu. Mnoha psům jsou podávány steroidy a někteří trenéři jim dokonce brousí zuby, uřezávají uši (aby zabránili jinému psovi se za ně zachytit) a do jídla jim přidávají jed na šváby, aby jejich srst nechutnala jiným psům.
Psi, kteří zápasy vyhrávají jsou nuceni znovu a znovu bojovat a jsou používáni na plození hodnotných štěňat. Jeden pes, který byl popsán jako obzvlášť dobrý zápasník vydělal 100 000 dolarů jen na poplatcích za krytí. Feny jsou připoutány do „znásilňovacích postrojů“, což má zabránit tomu, aby se bránily, zatímco je psi oplodňují. Mnoho psů, kteří nebojují nebo prohrávají, je používáno jako návnada.
Co se děje na Psích zápasech
„Jáma“, ve které se odehrávají tyto krvavé zápasy, je obvykle sestavena z hlíny nebo koberce o ploše asi jeden a půl metrů krychlových. Tato plocha je ohraničena dřevěnými deskami vysokými asi jeden metr. Psi jsou odvedeni na každý konec zápasiště a vypuštěni na pokyn „postavte se svým psům“. Na odtrhnutí psů od sebe jsou používány tyče. Psi jsou do sebe tak zakousnutí, že není neobvyklé, aby si neprokousli vlastní tlamu. Psi jsou povzbuzováni k boji na smrt a zápas může trvat hodiny – dokud nejsou oba psi vyčerpaní a alespoň jeden z nich není vážně zraněn nebo mrtev.
Federální prokurátor vzpomíná na případ, ve kterém měl jeden z 18 psů nalezených při razii 70 otevřených zranění a chyběla mu polovina čelisti, zatímco tělo jiného psa bylo ze 75 procent pokryto zjizvenou tkání. Policejní důstojník z Louisiany, který řídí vyšetřování psích zápasů říká: „Když přijdete na místa, kde se tyto zápasy odehrály, najdete několik těl mrtvých psů a jámu plnou krve.“
Stejně jako jiné formy krutosti páchané na zvířatech, psí zápasy jsou často propojeny s jinými zločiny, které zahrnují ilegální sázení, drogy a vraždy. Na psích zápasech se někdy objevují i malé děti. Baltimorské oddělení zdravotnictví na svých webových stránkách zahrnuje psí zápasy do problémů v dětské sociální péči. Upozorňuje rodiče, že „děti jsou vystaveny extrémní brutalitě, ilegálnímu sázení, drogám a zbraním spojeným s těmito krutými akcemi.“
KOHOUTÍ ZÁPASY
Kohoutí zápasy—krvavý sport, ve kterém jsou do ringu postaveni kohouti. Ti jsou donuceni bojovat na život a na smrt pro „pobavení“ přihlížejících.
Přinuceni bojovat nebo zemřít
Kohouti se rodí, chovají s trénují na zápasení na „herních farmách“. Chovatelé zabíjejí ty ptáky, které považují za nekvalitní a nechávají si pouze ty, kteří jsou ochotní zápasit. Mnoho z těchto ptáků stráví celý živo přivázaní za jednu nohu k nedostačujícímu úkrytu jako je plastový barel nebo malá drátěná klec. Chovatelé připravují kohouty k boji skrze fyzickou námahu, která zahrnuje přivázání závaží k jejich nohám a „cvičné zápasy“ s jinými kohouty.
Chovatelé často vytrhávají kohoutům peří a odřezávají jim hřebínky a krční laloky, aby jim je jiní kohouti při zápasech nemohli odtrhávat. Protože kohouti nemají potní žlázy, společně se ztrátou těchto částí těla ztrácejí i schopnost se ochladit. Někteří chovatelé kohoutům uřezávají i ostruhy, což jsou přirozené kostní výčnělky na jejich nohou, aby k nim mohli přivázat smrtonosnější zbraně.
Co se děje na Kohoutích zápasech
Kohoutí zápasy se obvykle odehrávají v kruhových nebo čtvercových ohradách nazývaných „kohoutí jámy“ nebo jednoduše „jámy“. Podle jednoho svědka „na sebe kohouti skáčou a odrážejí rány s načepýřeným peřím na krku a hlasitým máváním křídly.“ Kopou a zápasí ve vzduchu, útočí na jeden druhého pařáty a zobáky.“
Když zápas slábne, manipulanti zvednou ptáky a fouknou jim na záda, zatahají je za zobáky nebo je podrží zobák proti zobáku ve snaze „obnovit to šílenství“. Ptáci jsou poté umístěni zpět do jámy, kde zápasí dokud není jeden mrtvý nebo na pokraji smrti. Ptáci, kteří „prohrají“ jsou často odhozeni do barelu nebo odpadkového koše poblíž jámy, i když jsou stále naživu.
Propojení zločinů
Jako doplněk ke krutosti páchané na zvířatech jsou kohoutí zápasy často propojeny s dalšími zločiny jako je ilegální sázení, užívání a distribuce drog a dokonce i vražda. Na kohoutích zápasech se objevují i děti. Vystavení takovému násilí může podnítit necitlivost k utrpení a nadšení pro krveprolití.
Hrozba onemocnění
Nejméně osm případů ptačí chřipky bylo spojeno s kohoutími zápasy jako například epidemie Newcastleské choroby v roce 2002. Majitelé ptáků se pravidelně dostávají do kontaktu s ptačí krví, což umožňuje nemoci se šířit. Washington Post napsal, že na jedněch kohoutích zápasech „majitelé seškrabovali krev z jejich kohoutů holými rukami … a pak … jim zašili rány kolem očí“ a „někdy … byla zranění tak rozsáhlá, že majitelé ulevovali otokům tak, že vysávali krev svými ústy.“
Pokud si myslíte, že se tato ilegální činnost děje ve vašem sousedství, kontaktujte místní autority.
PRASEČÍ WRESTLING
Roku 2011 vyhlásila pouť v Západní Montaně zábavu zdarma: Prasečí wrestling. Léčebná klinika byla jedním ze sponzorů.
Wrestling jako sport je vykonáván dvěma lidskými soupeři s vyrovnanými silami. Oba vstupují do zápasu dobrovolně s oboustranně odsouhlasenými pravidly a obvyklým cílem. To se ale neděje v „zápasech“ jako je prasečí wrestling, kde jsou vyděšená zvířata nedobrovolnými účastníky využívány týmy lidí pro pobavení. Zábava jednoho druhu znamená hrůzu druhu druhého—je to tak těžké pochopit?
Speciecismus má způsoby, kterými nás dělá slepými vůči utrpení nelidských zvířat.
Prasečí wrestling se nemusí zdát jako ohromně důležitý v tom obrovském schématu věcí, když existuje daleko horší a ohavnější týrání a zneužívání zvířat, ale malé nespravedlnosti umožňují, aby se mohli dít ty velké. Každý nesouhlas (telefonát, email, dopis, příspěvek na Facebooku atd.) má potenciál pozvednou povědomí a přinést změnu. Na relativně malém prostoru jako je tento můžeme vznést nátlak na ty, kteří rozhodují. Tito lidé se mohou v budoucnu rozhodnout s rozvahou a soucitem, když je někdo požádá o sponzoring akcí, které zneužívají zvířata.
Pravidla
Během této disciplíny honí čtyřčlenné týmy prase v malé ohradě s bahnem. Tým musí holými rukami chytit a umístit prase na barel uprostřed ringu za 45 sekund a méně. Strach, který prasata prožívají, zatímco jsou honěna, může způsobit, že se pomočí nebo pokálí kvůli naprosté hrůze.
Beraní zápasy
Beraní zápasy jsou krvavý sport mezi dvěma berany, který se odehrává v ringu nebo v otevřeném prostoru. Běžně se odehrávají v kulturách ovčího a kozího zemědělství a Africe, Asii a Evropě. V Nigérii, Uzbekistánu a Indonésii získávají beraní zápasy mezi místními na popularitě. Farmáři a pastýři tradičně berou beraní zápasy jako kratochvíli nebo obveselení.
V některých kulturách se zápasy vyvinuly ve „hru“ nebo sport, nebo jsou dokonce považovány za „národní sport“, který někdy zahrnuje sázení. V současnosti se v některých zemích snaží, aby se zápasy staly mainstreamovou záležitostí. V Uzbekistánu jsou beraní zápasy součástí Asrlar Sadosi—festivalu kultury. V Západní Jávě, Indonésii jsou beraní zápasy populární zábavou a rituálem. Jsou asociované s městem Garut poblíž Bandungu. V Nigérii majitelé do beranů investují velké částky, aby je speciálně vytrénovali od mláďat pouze pro zápasy, ve kterých mohou jako vítězové získat velké ceny jako například automobilová vozidla.